Jaká je opravdu situace dětí v dětských domovech?

Kdo vlastně jsou děti vyrůstající v dětských domovech? Jak se do dětského domova dostaly? Jaké jsou? Jsou to sirotci, pro které je pobyt v dětském domově tou poslední šancí? Jak se jim vede? Jaká jsou jejich přání a sny?

Zjistili jsme, že informací o dětech z dětských domovů je mezi veřejností velice málo a ty, které kolují veřejností, jsou často velice zkreslené. Předně je třeba říci, že se dětem v dětských domovech nevede špatně, rozhodně lépe, než v nefunkčních rodinách, z nichž byly na základě podnětu sociálních pracovníků a rozhodnutím soudu odebrány a do dětských domovů umístěny. Většina dětí je stále v kontaktu, přestože mnohdy velmi sporadickém, se svojí biologickou rodinou. Oboustranných sirotků je v dětských domovech velmi málo. Naprosto převažují děti, které mají jednoho či oba rodiče, kteří však nejsou ochotni či schopni se o dítě starat a poskytnout mu kromě řádné výchovy a citové opory i podporu finanční a materiální. V některých případech dokonce rodiče děti týrají či zneužívají. Pokud roli těchto nefungujících rodičů nemůže zastoupit širší rodina v podobě prarodičů, tet či strýčků a nenabízí se možnost náhradní rodinné péče jako je osvojení (adopce) či pěstounská péče, pak přichází ke slovu zásah státu a jeho nařízení ústavní výchovy. Jedináčků je v dětských domovech jako šafránu. Výjimkou nejsou ani 6 až 10 členné sourozenecké skupiny a nenechte se mýlit! Nejedná se o děti romské národnosti! Děti ve valné většině netráví v dětských domovech celé dětství. Většina dětí do dětských domovů přichází až ve vyšším věku a věková hranice dětí přicházejících do dětských domovů se neustále zvyšuje. Většina dětí z dětských domovů se na první pohled nijak neliší od svých vrstevníků! Chodí do běžných škol, baví je stejné věci, mají stejné zájmy a touhy a naivní představy o životě odpovídající svému věku. Snaží se svým vrstevníkům ve všech směrech vyrovnat. Hluboko v sobě si však každé z nich nese v rozdílné míře vše, čím si už za svůj krátký život prošlo. Za každým jednotlivým dítětem je velice hluboký, lidský příběh. Tyto příběhy nejsou veselé. Těžko uvěřit, jak se na každém z dětí provinili ti, kteří je mají milovat, chránit a pečovat o ně… Mnohé děti si s sebou z biologických rodin bohužel často přinášejí naprosto nestandardní modely chování a postojů. Neznají z domova fungování běžných rodin, nemají navázány stabilní citové vztahy, způsoby běžné komunikace mezi rodinnými příslušníky jim nejsou vlastní. To vše jim velice znesnadňuje už tak složitý následný vstup do jejich samostatného života. Přestože se pracovníci dětských domovů v rámci jejich možností snaží děti připravit na odchod z domova, zůstává start do samostatného života pro tyto mladé lidi nesmírně složitým obdobím a nejtěžší životní zkouškou. Je potřeba s dětmi pracovat a na samostatný život je připravovat již v době jejich pobytu v dětském domově. Tyto děti mají za sebou dětství, které rozhodně nemůže být pokládáno za bezstarostné a před sebou velice nejistou budoucnost. Při odchodu z dětského domova jsou sice formálně dospělí, ale fakticky jsou to pořád děti. Nemají žádné zázemí, neznají příklad fungující rodiny, nemají kam jít, jsou odkázány jen samy na sebe. Na cestu dostanou ze zákona částku v maximální výši 25 tisíc korun! Dovedete si představit svoje děti v jejich situaci? Jak to vypadá v dětských domovech? Naprostá většina dětských domovů svojí úrovní neznalého člověka překvapí. Děti nežijí dohromady ve společných prostorách, jak to známe např. z některých starších filmů. Děti žijí v tzv. „rodinných skupinách“, které mohou být maximálně osmičlenné. V rodince jsou děti obou pohlaví a různého věku, důraz se klade na zachování sourozeneckých skupin. Každá „rodinka“ obývá samostatnou bytovou jednotku, často dokonce mimo areál dětského domova, která sestává ze společného obývacího pokoje, kuchyně s jídelnou, příslušenství a odpovídajícího počtu dětských pokojů, dá se říci prakticky z bytu 4-5+1. Některé rodinky obývají standardní byty integrované v běžné zástavbě. Na každé rodince o děti pečují jejich kmenoví vychovatelé tety a strejdové, kteří na výchovu dětí dohlížejí a kolikrát se o ně starají jako o vlastní. Rodinka je většinou co do obslužnosti samostatná jednotka, která si hospodaří s přiděleným rozpočtem. V rámci rodinky si děti samy či s pomocí tet uklízejí, perou prádlo a v menší či větší míře si i sami zajišťují stravování. Ve všech dětských domovech se děti alespoň částečně podílejí na nákupech a vaření v rámci svých rodinných skupin. Někde si na rodinkách vaří jen o víkendech, někde každý večer, v některých dětských domovech byly dokonce společné jídelny zcela zrušeny. Naprostá většina dětí je zapojena do společných nákupů. Problém nastává u dětských domovů v menších městech, kde díky nedostatku konkurence jsou většinou ceny v místních obchodech podstatně vyšší než v nákupních střediscích ve velkých městech. V těchto případech domovy často řeší z ekonomických důvodů nákupy hromadně v městských supermarketech. Materiální vybavení jednotlivých dětských domovů je vesměs na velice dobré úrovni, i když se samozřejmě domov od domova liší. Některé domovy jsou kompletně nově zrekonstruovány, vybaveny novým nábytkem se sociálními zařízeními na velmi vysoké úrovni. Někde je patrné, že již na zařízení zapracoval zub času. Toto závisí především na finanční podpoře ze strany zřizovatelů dětských domovů, kterými jsou krajské úřady, případně na podpoře ze strany sponzorů podporujících jednotlivé dětské domovy. Obecně lze říci, že děti většinou sdílejí pokoje po dvou, někdy ve více dětech (zejména pokud se jedná o sourozence), starší děti mají často k dispozici svůj vlastní pokoj. V dětských domovech, se kterými máme navázánu spolupráci, mají všechny děti k dispozici na rodinné skupině počítač(e) a možnost přístupu na internet. Paradoxně skutečnost, že je o děti v dětském domově takto postaráno, jim znesnadňuje jejich vstup do samostatného života. Po opuštění dětského domova, nejsou schopni, dosáhnout materiálního standardu, na který jsou zvyklí a který přijímají jako samozřejmost. Přestože se po dobu pobytu v dětském domově podílejí na běžných denních úkonech jako jsou příprava jídla, nakupování, praní či úklid, nemusí po dobu pobytu v domově většinou nic zařizovat, nic rozhodovat a žijí tedy v jakési „zlaté kleci“. Přiznejme si, že takto žije i naprostá většina dětí v běžných rodinách, ale ti se navíc, aniž by si to uvědomovaly, učí zvládat mnohé situace nápodobou svých rodičů, kteří jsou jim k dispozici i následně v době, kdy se osamostatňují a to jak potřebnými radami, tak případně finanční výpomocí. Děti z dětských domovů zůstanou po odchodu z domova bez jakéhokoli dohledu a pomoci odkázáni jen sami na sebe. Pro nás běžné činnosti a záležitosti se pro ně stávají téměř nezdolatelnou výzvou. Co Vás opravdu překvapí... - některé děti přicházejí do dětského domova na vlastní žádost Obvykle se jedná o děti starší, které jsou již schopny si uvědomit, že jejich rodiče se o ně nedokáží postarat, zajistit jim bydlení, ošacení, jídlo, vzdělání a že jim bude lépe tam, kde jim tyto základní potřeby budou schopni poskytnout. - pěstounská péče není vhodným řešením pro všechny děti vyrůstající v dětských domovech. Ne všechny děti touží po trvalém začlenění do jiné než vlastní rodiny. Starší děti často nemají zájem o trvalé umístění do náhradní rodiny a pobyt v dětském domově, tomto „náhradním domově“ je pro ně přijatelnější alternativou. - děti po dosažení plnoletosti nemusejí dětský domov opustit Pokud děti pokračují ve studiu, mohou v dětském domově setrvat až do věku 26 let. Naštěstí tendence podporovat děti ve studiu stoupá. Každý rok, který stráví „pod křídly“ dětského domova je dobrý. Je veliký rozdíl, když se mladý člověk vydá na samostatnou cestu životem v osmnácti či ve dvaceti letech, nebo nejlépe ještě o trochu později. Plnoletí obyvatelé dětských domovů mají často možnost se na samostatný život připravovat v tzv. Startovacích bytech, které jsou většinou mimo areál dětského domova v běžné zástavbě, kde si samostatně hospodaří s přidělenými prostředky a pod částečným dohledem pracovníků dětského domova. V případě nějakého nezdaru jsou tak stále pod ochrannými křídly a nedochází k fatálním následkům.