Hostitelská a pěstounská péče

Nyní se v médiích hodně hovoří o pěstounské péči pro děti, které nemají možnost vyrůstat ve svojí biologické rodině. Možná byste rádi navázali přátelství s dítětem z dětského domova, ale na tuto formu náhradního rodičovství si netroufáte…

Pěstounská rodina dává dítěti nenahraditelné prostředí, v němž může navazovat důvěrné citové vztahy, čehož v rámci ústavní výchovy nelze dosáhnout. Pěstounství ale vyžaduje vždy velkou trpělivost i obrovskou míru porozumění a je celkově velmi náročné. Důležité je rovněž přihlédnout k faktu, že ne všechny děti jsou pro trvalé umístění do náhradní rodiny vhodné, či že si to přejí. Děti se často do dětských domovů dostávají ve vyšším věku, mnoho z nich je stále v kontaktu, přesto že mnohdy velmi sporadickém, se svojí biologickou rodinou a nechtějí se stát stálými členy rodiny nové. Navíc většině lidí se při pomyšlení na přijetí dítěte do rodiny většinou vybaví malé, roztomilé, uplakané děťátko, toužící po mámině náruči. Málokdo si představí 15ti-letého puberťáka, který kouří a je psychicky deprivován situací, do které se ne vlastní vinou dostal. Ale takových dětí je v dětských domovech většina. To však neznamená, že nepotřebují naši pomoc a že nestojí za to, aby jim bylo pomoženo! Procento dětí navrácených z pěstounských rodin zpět do dětských domovů je velmi vysoké. Není divu. Role pěstouna není jednoduchá, a pokud na ni nebudete důkladně připraveni, není lehké ji zvládnout. Každý, kdo o tom uvažuje, by měl velice dobře zvážit všechna pro a proti a snažit se zjistit si o dané problematice co nejvíce informací. Ani ty ho však neochrání před možným překvapením, zklamáním a rozčarováním. Tím ale vůbec nechceme odrazovat od pěstounství, naopak. Jen je potřeba udělat vše pro to, aby závažné životní rozhodnutí stát se pěstounem dítěti, které už má za sebou tolikrát takové množství negativních zkušeností, že by porazily i silné, dospělé jedince, bylo opravdu přínosem pro obě strany. Každý rovněž nemá podmínky pro poskytnutí trvalého domova dítěti, o které se jeho biologičtí rodiče nejsou schopni, nebo ochotni, postarat. Pěstounských rodin je velký nedostatek. Mnoho dětí pak prožije celý svůj život v dětském domově, kde je o ně sice ve většině případů dobře postaráno a jsou po materiální stránce většinou poměrně dobře zajištěny, ale chybí jim tolik potřebné citové vazby, individuální zájem a zejména zkušenosti z normálně fungující rodiny, které jim znesnadňují následně i jejich budoucí rodinný život. Jedním z možných řešení jak zajistit dítěti, které nemá žádný nebo jen omezený kontakt s vlastní rodinou, alespoň částečně individuální péči a zájem někoho mimo dětský domov, je tzv. hostitelská péče. O co se jedná? I když zákon tento termín neužívá, běžně se jím označuje pobyt dítěte žijícího v dětském domově u jiných osob než u rodinných příslušníků. Spočívá v návštěvách dítěte v dětském domově, následně návštěvách dítěte v rodině hostitele, později víkendových a případně i prázdninových pobytech dítěte v hostitelské rodině. Hostitelská péče je vhodná zejména pro starší děti (řádově od 10ti let výše), které jsou schopné pochopit její princip a u kterých se předpokládá, že zůstanou v ústavní výchově až do dovršení plnoletosti. O hostitelské péči se mezi lidmi téměř neví, a přitom je to pro mnoho starších dětí z dětských domovů jediná možnost, jak nahlédnout do fungování a vztahů v běžné rodině. Frekvence kontaktů s dítětem vždy záleží na oboustranných možnostech a na vzájemné domluvě. Rodina si může brát dítě třeba jen jednou za dva měsíce na pár dní nebo pravidelně každý týden na víkend. Dítě tak má šanci najít trvalé citové zázemí, které někdy může přirozeně přerůst až v pěstounskou péči. Hostitelská péče se nehodí pro všechny děti! Nedoporučuje se zejména u malých dětí, které se často velmi rychle citově váží na „náhradní“ rodinu a nedokážou pochopit nutnost návratů do dětského domova. Vždy se musí jednat o dobrovolnou akci, kdy se dítě samo rozhodne, jestli chce na víkendy za svými „tetami a strýčky“ jezdit. Některé děti o návštěvy nemají zájem, je to přirozené a jejich rozhodnutí musíme respektovat a nesmíme je do ničeho nutit. To by žádný úspěch nepřineslo. Jaké jsou největší přednosti Hostitelské péče? Během návštěv v hostitelské rodině má dítě jedinečnou možnost poznat fungování běžných rodin. Může pozorovat, jak se chovají rodiče ke svým dětem, ale i partneři k sobě navzájem. Tyto běžné vzorce chování dítě většinou ze své biologické rodiny vůbec nemá, či je má velice zkreslené a nesprávné. V hostitelské rodině se dostane do situací, které v dětském domově nemůže zažít, užije si chválu, ocenění i osobní úspěch. To vše je velmi důležité pro jeho osobnostní rozvoj a budoucí život. Pravidelný kontakt s nějakým „kamarádem“ mimo dětský domov představuje také prevenci „selhání“ po odchodu z dětského domova. Hostitelská rodina pro dítě často představuje určitou kotvu, která je podrží při vstupu do samostatného života. Mají na koho se obrátit s radou o pomoc při řešení pro nás často banálních denních záležitostí, se kterými si však děti vyrůstající mimo funkční rodinu neumí poradit. Ovšem ani v případě hostitelské péče by se nemělo jednat o unáhlené rozhodnutí ze strany zájemce. Pokud tedy o hostitelské péči uvažujete, vždy nejprve vše promyslete a zvažte i možná rizika. S rozhodnutím musí souhlasit všichni členové rodiny! Může se stát, že si dítě s rodinou prostě nesedne a o další setkání nemá zájem. To je realita, se kterou musíte dopředu počítat. Všem zájemcům proto doporučujeme nejprve proškolení v dané oblasti.